Jak vznikl nápad zúčastnit se tohoto závodu vlastně ani nevím. Jedná se o dvouetapový závod v krásném prostředí Lužických hor, kdy hlavní myšlenkou je spojit a projít (proběhnout) všech 10 vrcholů tohoto pohoří vyšších než 700 metrů nad mořem. Závod je rozložen do dvou etap: v sobotu se jde (běží) 66 km přes šest vrcholů a v neděli se pokračuje druhou etapou o délce maratonu 43 km přes zbývající 4 sedmistovky. Letos se tento závod konal 13. – 14.8.2016. Bližší podrobnosti na www.10luzickychsedmistovek.cz. A protože mám rád výzvy a zkusit si etapový závod mezi takové výzvy patří a lákalo mne to, tak cca týden před startem se rozhodujeme, že pojedeme. Já budu závodit a Jana s Tondou mi budou dělat doprovod. Díky vstřícnosti a flexibilitě organizátorů se ještě přihlašuji a začínáme shánět ubytování. Nakonec seženeme ubytování v Německu a to hned za hranicemi. Sehnat ubytování v Čechách se psem se ukázalo jako problém, ale nakonec toto byla perfektní volba.
V pátek vyrážíme z Prahy brzo odpoledne s celkem plným autem. Čím jsme starší, tak mám problémy se úsporně zabalit. Nevěřil bych, jak dva lidi a pes dokážou snadno zaplnit velkýho kombíka. No nic… V pátek 12.8.2016 je ve 21,00 hod technická porada, kde se dozvídáme podrobnosti o trase, jak je značená a že na vrcholech jsou uloženy kleště, kterými si budeme označovat startovní karty apod. Porada naštěstí netrvala dlouho, takže se do postele dostáváme brzy. Tuším, že víkend bude náročný.
V sobotu je start první etapy v 8 hodin ráno. Celkem mne čeká 66 kilometrů přes těchto 6 vrcholů: STUDENEC (736 m n. m.), JEDLOVÁ (774 m n. m.), PĚNKAVČÍ VRCH (792 m n. m.), WEBERBERG (710 m n. m.), LUŽ (793 m n. m.), HVOZD (749 m n. m.), celkové převýšení mi hodinky naměřily něco přes 2000 m.

Před startem v sobotu

Závod rozbíhám opatrně, neb nevím, co mohu očekávat. Postupně si hledám tempo, prvních cca 15 kilometrů běžím ve skupince 3 účastníků, ale postupně zjišťuji, že je pro mne optimální si běžet svoje tempo podle pocitů, tak abych se úplně nezničil. Trasa je značená parádně, takže s orientací nemám žádné problémy, běžím zhruba druhé 2/3 etapy sám a ostatní závodníky potkávám na vracečkách z jednotlivých vrcholů. Ve stoupání na druhou sedmistovku Jedlovou potkávám Janu s Tondou, kteří mají radost, že mne vidí. Se slovy přidej, máš dobrý čas, se v rychlosti pozdravíme a zase hned rozloučíme. Cesta příjemně ubíhá, všude okolo je krásná příroda, turistů tak akorát a ani není příliš teplo. Po absolvování nejvyšší hory celé oblasti – Luže – se dlouze sbíhá směrem k obci Krompach, kde je poslední občerstvení a zároveň také cíl. Tady je asi pro mne nejvíce nepříjemný moment celého závodu, kdy poté co člověk mine silniční ceduli s počátkem obce, tak následuje cca 3 kilometry mírné asfaltové stoupání na náves, kde je teprve kontrola. Tohle byl nekonečný úsek! Z poslední kontroly, kde je i cíl, je nutno absolvovat 6 km okruh na poslední vrchol dnešního dne a tím je Hvozd. Jana mne tady vítá slovy: Nezdržuj se, ať máš pod 7 hodin. To se mi nakonec podaří a do cíle dobíhám v čase 6 hodin 50 minut na osmém místě. Na místě zjišťuji, že Jana objevila v obci silniční hraniční přechod a na ubytování to máme 5 minut autem. Což je super. Po vysprchování a nejnutnějším odpočinku jdeme do restaurace na večeři a na pivo. A protože byl výdej energie opravdu veliký, tak ji velkoryse doplňuji pečeným vepřovým kolenem. Mňam.

Doplnění energie mezi etapami

Večer nás ještě vytahuje pes na procházku a tak jdeme do lesa se na chvíli projít. Jdeme do kopce (roviny tam nejsou) a zjišťuji, že se mi krásně uvolňují nohy. Když večerní procházku zpětně vyhodnotíme nad mapou, tak zjistíme, že bydlíme pod Hvozdem a vyšli jsme skoro až nahoru. Takže těch sedmistovek mohlo být 11.
V neděli je start druhé etapy již v 7 hodin ráno, a proto musíme poměrně brzo vstávat. Předpověď slibuje celkem teplo, takže se časný start jeví jako výhoda. Po odstartování jsem příjemně překvapen, že se poměrně rychle rozbíhám a nohy moc nebolí. Celkem nás dnes čeká 43 km přes čtyři vrcholy – BOUŘNÝ (703 m n. m.), VELKÝ BUK (736 m n. m.), MALÝ BUK (712 m n. m.) a KLÍČ (759 m n. m.) – s celkovým převýšením okolo 1200 m. Myšlenka ze startu, která mne napadne: Již jenom maraton., jistě není moc originální, ale pomohla mi. Opět si běžím svoje tempu, ale oproti sobotě se již moc nešetřím a snažím se běžet naplno. Hlavní rozdíl oproti předchozí etapě je, že se odehrává ve větší divočině a tak nepotkáváme skoro žádné turisty.

Cíl

Etapa je kratší a tak i s ostatními závodníky se vidíme častěji, což mne nutí více závodit. Posledním vrcholem je kopec Klíč, který mi dá asi nejvíce zabrat, a proto oceňuji, že po posledním vrcholu následuje již jen seběh a trasa vede nejkratší cestou k cíli v obci Radvanice. Zde protínám pásku v čase 4 hodiny 23 minut. Je z toho celkové osmé místo v čase 11 hod 12minut 42 vteřin.

Chvíli po doběhu se loučíme a jedeme se odhlásit na ubytování do Německa. Rozhodneme se ještě zastavit v lázních Oybin, což je krásné městečko těsně u hranic a po kávě, zmrzlině a švestkovém koláči míříme směr domů. Musíme neradi konstatovat, že rozdíl, po přejezdu hranic je stále obrovský. A to nejenom v čistotě, upravenosti městeček a krajiny, ale především v mentalitě lidí. Máme pocit, že v Čechách platí ono cimrmanovské: Postavili si hospodu, ale chodili jim tam lidi. Z toho jsme hodně zklamaní. Není to poprvé, co se nám to stalo, ale pořád se to opakuje.
Závod byl perfektně zorganizovaný, trasa výborně značená, občerstvovačky bohatě zásobené. Organizátorům patří velký dík za skvěle připravenou akci. Závod to není jednoduchý, ale to ani neslibovali. Takže velká spokojenost. Chtěl jsem si vyzkoušet závod o více etapách a tento účel to splnilo.

Na hradě v Oybinu

Lázně Oybin

Závěrečná procházka v lázních