Metternichova výzva. Pod tímto názvem se skrývá závod ze zámku na zámek v západních Čechách www.metternichovavyzva.cz. Běží se ze zámku Bečov nad Teplou na zámek Kynžvart a trasa vede přes CHKO Slavkovský les. Protože jsme tam ještě nebyli, tak bylo rozhodnutí celkem jednoduché. Jsou připraveny 2 trasy na 35 a 45 kilometrů. Přihlašujeme se na tu delší a závod pojmeme jako přípravu na Krakonošovu 100. Z Prahy vyrážíme v autě ještě s Matějem, abychom auto pořádně vytížili. Organizátoři zajišťují dopravu z místa cíle na start autobusy, takže auto necháváme u zámku Kynžvart a po prezenci nasedáme do připravených autobusů, které nás dopravují na místo startu u zámku Bečov nad Teplou. Má být teplo, takže oblečení volíme minimální, s tím že případný deštík nás aspoň osvěží. Startuje se přímo z vlastního zámku a ke startovnímu výstřelu v 10 hodin je stylově použito dělo.

Jana a Matěj na prezenci

Prezence na zámku Kynžvart

Tomáš: Již před závodem jsme dohodnuti, že poběžíme spolu a pojmeme to jako přípravu na K100, kde jsem Janě slíbil, že ji budu doprovázet. Máme tam od loňska nějaké nevyřízené účty, kdy jsme závod museli ukončit v Peci pod Sněžkou. Takže se od zimy připravujeme na reparát a toto má být poslední delší výběh, kdy chceme doladit tempo, jídlo, občerstvení apod. Po startu vyrážíme vstříc prvnímu kopci, přes který se dostaneme do oblasti Slavkovského lesa do nadmořské výšky přes 800 metrů nad mořem, kde se bude odehrávat podstatná část závodu. Začátky závodů máme spíše pomalejší, takže v úvodním stoupání na 2 km nás předchází spousta lidí. Z tempa některých mám pocit, že to je závod na 10 km a ne na minimálně 35 km. No uvidíme, říkám si a stoupáme rovnoměrným tempem na rozhlednu Krásenský vrch, kde je první občerstvovací stanice. Odtud začala alespoň pro mne ta nejhezčí část závodu. Běželo se podél umělého kanálu Dlouhá stoka ze 16 století, který sloužil k plavení dříví, zde moje srdce vodohospodáře bylo velmi potěšeno. Poté mírně zvlněným terénem uprostřed krásné přírody. Trasa vedla z velké části mimo značené cesty, takže příroda byla hezká, nedotčená. Asfaltovým přeběhům jsme se také nevyhnuli, ale s těmi vetší problémy nemáme, takže jsme si na nich aspoň odpočinuli.
Nasazujeme rovnoměrné tempo a postupně začínáme stahovat jednoho závodníka za druhým. Na druhou občerstvovací stanici přibíháme v těsném závěsu za závodnicí na 45 km a obsluha nám hlásí, jste čtvrtá a pátá žena na dlouhé trati a třetí právě odběhla. Nezdržujeme se a hned pokračujeme. Tím se dostáváme na čtvrté místo a třetí vidíme pár set metrů před námi. Rychle ji stahujeme a snažím se, abychom jí hned odskočili. Tímto se Jana dostává na třetí místo v kategorii žen a tak jí říkám, že začneme závodit. Rýsuje se šance na bednu. Ovšem pozoruji, že Jana není nějak ve své kůži. Běží hezky, rychle, ale je unavená. Při ohlédnutí zpět zjišťuji, že se za námi stále drží závodnice, se kterou jsme přiběhli na občerstvovačku. Snažím držet rovnoměrné tempo a Janu táhnout stále kupředu, ovšem naše pronásledovatelka bojuje výborně a prakticky až na další kontrolní bod s občerstvením je za námi. Rychle nahlásíme čísla, a přestože začíná pršet, tak hned mažeme dál. Intenzivní cca půl hodinový deštík nás osvěží a naše tempo opět mírně narůstá. Potkáváme Matěje, který nás dobíhá, a sdělujeme si naše dosavadní dojmy. Přichází závěrečný úsek, kdy trasa 45 km má navíc 10 km okruh odbočující z poslední kontroly, na kterou se musíme opět vrátit a pak pokračovat do cíle. Jana je stále třetí a zdá se, že na čtvrtou v pořadí máme náskok. Snažím se ji vyhecovat k boji o druhé místo, avšak je unavená, takže se soustředíme na udržení třetího. Když se vracíme zpět na poslední kontrolu, kde je cca 1,5 km společný úsek se závěrečným seběhem do cíle, tak potkáváme v protisměru první a druhou ženu, nejsou daleko, ale náskok odhadujeme na minimálně 5 až 10 minut což je dostatečné. Zbývá asi 6 kilometrů seběhu na zámek Kynžvart. Když se my vracíme z poslední kontroly, tak potkáváme čtvrtou v pořadí, běží moc hezky, ale chápe to samé co mi před chvílí, je rozhodnuto. Z kopce to Janě jde výborně, takže valíme, co to dá a předbíháme i několik závodníků z kratší trati a již jsme v zámeckém parku. Na okraji lesa jsou dva velké včelíny, které rychle pochválíme a okolo hezkých rybníčků míříme k cíli. Jana dobíhá na krásném třetím místě mezi ženami a celkově na 15 místě. Super. A kdyby byla ve stoprocentním stavu, tak to mohlo být ještě lepší.

Matěj na trati

Tomáš na trati

Mountain Rangers

Jana v úvodním stoupání

Jana: Myslím, že není ani co dodat. Hezky to Tomáš napsal. Jedině snad doplním, že v průběhu závodu jsem se na Tomáše zlobila, že je úplně jedno, jestli budu třetí nebo čtvrtá nebo druhá. No, není to tak úplně pravda.
Možná nějaké info v souvislosti s únavou, malátností, motáním hlavy a běháním. Možná třeba někomu pomůžu. V podstatě jsem velkou únavu začala pociťovat hned po závodech v Innsbrucku a následné operaci zubů, kdy jsem brala antibiotika. Vlastně už od závodu, tedy od dubna, jsem měla permanentní žaludeční problémy a průjmy. V týdnu před MV jsem už měla problémy i s obyčejnou chůzí, okamžitě jsem začala být dušná a unavená. Protože to nebylo poprvé, tak jsem tušila, že se jedná o anemii, která je u vytrvalostních běžců, běžkyň obzvláště, poměrně častá. Pozor na ni. Výhodou je docela rychlá náprava (kombinace železa, B12, vitamínu C). Vlastně už před MV jsem věděla, že K100 letos určitě nezdolám. V povídání o K100 se ale dozvíte, že toto rozhodnutí vedlo k naší ještě větší radosti.

Závod má podtitul zámecká záležitost a myslíme si, že oprávněně. Nejenom, že se běží ze zámku na zámek, ale celková organizace byla bezvadná, všichni byli milí, všeho bylo dost, prostě jsme se měli jako na zámku. Na trase nás zaujalo ještě zdravotnické zabezpečení, které zajišťovali lidé Roayl Rangers a myslíme, že to bylo to nejlepší, co jsme kdy na závodech zažili. Džípy, čtyřkolky na trati, spousta záchranářů. Fakticky výborný a velmi profesionální. Tomáš s Matějem se po závodě snažili sníst všechny opečené buřty, co pořadatelům zbyly, ale nepodařilo se jim to. A že bychom museli po závodě čekat na vyhlášení výsledků, kvůli umístění člena našeho teamu na bedně, tak to se nám taky často nestává. Vlastně to bylo poprvé…
Po návratu domů, nám náladu zkazilo to, že jsme tam našli nemocného (přiotráveného) Tondu (psa). Ale to už je jiný příběh.

Doběh do cíle. Úsilí a únava jsou zřetelné

O dojmy je třeba se podělit

Stupně vítězů!