Běh na Blaník je krásný závod, který startuje ve Vlašimi u zámku a jak závod sám napovídá, běží se na mýtický vrchol hory Blaník a zpět. V podstatě se jedná o obrátkovou trať, kdy náročnost určuje jednak samotný fakt výběhu na kopec, no a také termín v polovině ledna, kdy může být i zima. Ačkoliv to poslední dobou vypadá, že zimy se někam odstěhovaly. Letos to byla naše třetí účast. Od roku 2015 se běhá na půlmaratonské trati.
V pátek večer již tradičně přemítáme co si vzít za boty. Z větší části se běží po asfaltu a pouze vlastní výběh je po lesních pěšinách. V předchozích dvou ročnících nebylo po sněhu ani památky a tak zcela postačovaly závodní silničky. Letos těsně před závodem napadlo cca 5 až 10 cm sněhu  bylo i přes den pod nulou, takže nakonec volba byla jasná. Bereme krosové boty a volba to byla správná .
Do Vlašimi přijíždíme okolo půl deváté a po prezenci, která na rozdíl od loňského roku byla dílem několika málo minut, máme najednou spoustu času. Usedáme do místní jídelny a klábosíme u kafe. Po krátkém rozcvičení, kdy potkáváme několik známých, se kterými se zdravíme a řadíme na start a krátce po desáté je odstartováno.

Tomáš: Rozbíhám se s cílem především si zlepšit loňský čas. Celkem si věřím, protože mírná zima umožňuje v pohodě běhat a vánoce jsem taky přežil bez větších excesů… první polovina včetně stoupání na Blaník je v pohodě a na vrcholu se snažím rozběhnout ztuhlé nohy a co nejvíce využít klesání. Po silnici směrem k Vlašimi běžím převážnou část sám. Předběhne mne několik lidí, avšak nedokáži akceptovat jejich tempo po rovině a z kopce a neudržím se jich. Jakmile se trasa trochu zvedne do kopce, hned se mi běží lépe. Nicméně do cíle dobíhám v čase výrazně lepším než loni. A to byl letos po celé trase sníh. Takže za mne spokojenost.

Jana: Se mnou je to  jako se vším. Musím to trošku zamotat a zkomplikovat. Celý týden před závodem se peru se zvýšenou teplotou, bolestí hlavy a kloubů.  Nechci ale dopadnout jako loni. Na chlup stejná situace. Ráno v sobotu mi Tomáš radí: “Běž a neměř se“.  Znáte to, co oči nevidí….hlava nezpracuje. Takže jsem na startu a vybíhám. Hurááá! Jde to. Původní a trochu tajné přání byl čas do 2:07. Po zhodnocení všech okolností si říkám, že kdyby to bylo do 2:15, tak je to super. No a vyšlo to. Můj težší podvozek mne trochu limituje, zejména v kopcích. A Blaník to je kopec . V klouzání po asfaltce taky nejsem přeborník. Nicméně dobíhám do cíle – sice vyčerpaná , ale šťastná. A díky mému rychlíkovi mám cílové foto.

V cíli!

Co říci závěrem. Do Vlašimi jezdíme rádi. Milí lidé a perfektně zorganizovaný závod, takže pokud všechno vyjde, tak v roce 2017 budeme opět na startu.

Výsledek:
Tomáš 1:42:43
Jana 2:12:57